Letiště Ruzyně patří k největším znečišťovatelům ovzduší v Praze

V posledních letech se věnuje stále více pozornosti kvalitě ovzduší.  Snad každý slyšel o aféře Dieselgate, kdy Volkswagen podváděl při měřením emisí u dieselových motorů a v důsledku tohoto skandálu musela firma zaplatit miliardy EUR na pokutách a odškodném.  

Možná nás v této souvislosti napadne, jak jsou v porovnání na tom s emisemi v porovnání s dieselovými motory motory letecké?  Vždyť dieselové motory, a i moderní benzínové motory používají pro snížení emisí katalyzátory a filtry pevných částic, které letecké motory nemají.

A jak je na tom z hlediska znečišťování ovzduší ruzyňské letiště, kde vláda plánuje za 55 miliard korun navýšení jeho kapacity na 30 milionů cestujících za rok, oproti stávajícím 17,8 milionům.

Zaměříme se zejména na tzv. suspendované částice označované jako PM, které představují významné zdravotní riziko. Letecké motory produkují při svém provozu částice o velikosti menší než jedna desetina mikrometru, z hlediska znečišťování ovzduší patří do kategorie částic označovaných jako PM2,5, případně PM0,1. Částice této velikosti pronikají do plicních sklípků a do krevního řečiště a v případě nadměrné koncentrace v ovzduší mohou způsobit astma, bronchitidu, ischemické choroby srdeční, srdeční selhání a nádory.

Ve zprávě Českého hydrometeorologického ústavu o Znečištění ovzduší na území České republiky za rok 2018 se v části věnované znečištění ovzduší v hlavním městě uvádí:

„Nejvyšší hodnoty průměrné roční koncentrace PM2,5 byly v roce 2018 naměřeny na lokalitách Letiště̌-Praha (24 μg/m3) a Praha 5 – Smíchov (22,2 μg/m3), kdy v obou případech koncentrace přesáhly hodnotu 20 μg/m3 (tj. hodnota imisního limitu platného od roku 2020).“

Průměrné znečištění částicemi PM2,5 v Praze za rok 2018 ukazuje následující graf ČHMÚ:

U tohoto grafu je alarmující, že i když nebyl překročen maximální přípustný limit 25 μg.m-3 platný v roce 2018, v letošním roce dochází ke zpřísnění maximálního přípustného limitu z 25 μg/m3 na 20 μg/m3.  Výše uvedený graf tedy ukazuje, že v roce 2018 letiště Ruzyně překračovalo současně platný maximální limit koncentrace částic PM2,5 každý den průměrně o 20 %.  Bohužel jsou údaje poskytované ČHMÚ k dispozici pouze jako roční průměr a je tedy zřejmé, že v některých dnech dosahuje znečištění výrazně vyšších hodnot.   Znepokojivý je rovněž vzrůstající trend průměrné roční koncentrace patrný v malém grafu v pravém horním rohu.

Pro ilustraci můžeme ze studie Bernské univerzity z března 2019 odvodit, že běžné „malé“ proudové dopravní letadlo typu Boeing 737 produkuje při startu emise suspendovaných částic mezi 670 až 950 mikrogramy na metr krychlový v závislosti na použitém palivu (nižší hodnoty platí pro paliva s biosložkou).

Je sice pravda, že měřící stanice ČHMÚ je umístěna přímo na letištní ploše a že se vzrůstající vzdáleností a větrem se tato koncentrace zmenšuje.  Na druhé straně je ovšem zřejmé, že další navýšení provozu na ruzyňském letišti zvýší objem vyprodukovaných škodlivých částic, o kterých je známo, že způsobují alergie, plicní a srdeční choroby.  

Letiště Ruzyně se ohání tím, že má na rozšíření a výstavbu paralelní dráhy schválenou studii dopadu na životní prostředí, tzv. EIA.  Tato studie se však prakticky nezabývá emisemi prachových částic PM2,5 a jejich dopadem na lidské zdraví – zřejmě i proto, že byla schválena v roce 2011, kdy se tomuto tématu nevěnovala dostatečná pozornost.